9.2.2021 jsme slavnostně otevřeli nově zrekonstruovanou sportovní halu Střední průmyslové školy Otrokovice. Celkové náklady byly  67,5 milionu korun, téměř polovinu nákladů šly z dotace MŠMT (31,7 milionu korun), přičemž kromě samotné tělocvičny bylo vybudováno i 77 parkovacích míst před halou. Rekonstrukce trvala rekordně krátkých 9 měsíců.

Snažíme se využít externí dotační tituly v maximální míře, aktuálně Zlínský kraj podal do výzev Národní sportovní agentury projekty na čtyři rekonstrukce tělocvičen. Konkrétně pro rekonstrukci tělocvičny Střední průmyslové školy a obchodní akademie v Uherském Brodě za téměř 6 mil. Kč, rekonstrukci sportovní haly a hřiště u škol ve Valašském Meziříčí celkem za 33 mil. a hřiště u Dětského domova v Liptále a 3 miliony.

Pevně doufám, že projekty budou úspěšné a hlavně, že si děti budou moci společně zasportovat kdekoliv -  ať už v tělocvičně nebo na hřišti. Nechme děti trénovat a soutěžit!

Před časem jsem informovala o napínavém thrilleru, kdy se v příběhu plném zvratů a zápletek rozhodovalo o tom, kam budou nasměrovány miliardy, které Evropská unie umožní České republice čerpat v rámci programu na zmírnění dopadů koronaviru. V červenci vláda schválila, že 2 miliardy z tohoto programu půjdou na cyklomobilitu. V říjnu bylo vše jinak, vláda přišla s nápadem dát tyto peníze na šatny pro sportovce v malých městech, což vzbudilo velkou nevoli jak Asociace krajů tak řady zájmových skupin a sdružení, o čemž jsem psala zde.  Zdálo se, že  tlak pomohl – o přesunu miliard se na Monitorovacím výboru nehlasovalo a všeobecně panovalo očekávání, že na dalším jednání výboru dojde ke schválení programu i s vyčleněním 2 miliard pro výzvy na budování cyklostezek.

To bychom ale nemohli být v České republice, aby to nebylo nakonec jinak. Ke všeobecnému překvapení byla 14. ledna schválena takzvaná „podstatná revize“ programu, kde sice zmizely kabiny pro sportovce, ale bohužel cyklopodpora v programu nefiguruje vůbec. Program podporuje pouze tyto oblasti: zdravotnictví, integrovaný záchranný systém a sociální infrastruktura.

A jak to bude s požadavkem EU, aby 25% alokace peněz z tohoto programu přispělo k plnění cílů v oblasti klimatu, které by cyklomobilita pomohla podpořit? To bude možná v dalším pokračování tohoto thrilleru, třeba s názvem „Sankce a krácení dotací“.

Před časem jsem zde psala o tom, jak vláda potichu a narychlo přesunula peníze na podporu výstavby cyklostezek z programu React-EU. Namísto podpory ekologické mobility rozhodla v půlce října, že 1,8 miliard použije na stavbu šaten pro sportovce v malých obcích. Bez veřejné debaty, bez odborné analýzy, bez zjištění názoru obcí či krajů. Za 9 dnů od vládního rozhodnutí (23.10.) se měl vládní návrh schválit Monitorovacím výborem programu, v takovém případě by cyklostezky byly z podpory definitivně vyřazeny a na šatny v malých obcích se plánovalo prostavět 4 mld (!) korun.

„Snad se ozve více hlasů proti a zvítězí zdravý rozum“, psala jsem v závěru svého komentáře. A vida, zdravý rozum nebo spíše strach z veřejné kritiky a mediálního tlaku, zapůsobil. Cyklostezky dostaly znovu šanci! Nebylo to ovšem jednoduché. V průběhu těch krátkých devíti dnů se museli zaktivovat všichni, kteří nesouhlasili s vládním rozhodnutím. To jsem nebyla jen já, ale například i pražský primátor Zdeněk Hřib, Asociace krajů ČR nebo také aktivní senioři a řada dalších.

Premiér Andrej Babiš byl vyzván dopisem, aby vláda sporné rozhodnutí změnila a podporu výstavby cyklostezek znovu zařadila do programu. Nakonec se tedy 23.10. nehlasovalo, a premiér následně dopisem přislíbil, že 1,8 mld. by se mělo vrátit do programu na podporu cyklodopravy. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že došlo ke zbytečnému zdržení.

Pokud by vláda včas zjistila názor krajů, obcí či odborných skupin, mohla si ušetřit několikaměsíční zdržení a na místo toho se mohla připravovat výzva pro čerpání dotací. Nyní si musíme počkat, až Ministerstvo pro místní rozvoj znovu zapracuje podmínky pro cyklodopravu do návrhu a tento návrh bude pak schválen Monitorovacím výborem IROP. Přesto jsem ráda, že se společnými silami podařilo zvrátit jeden velký nesmysl.

Mějme oči otevřené a nebojme se veřejně upozornit na problém, i když to vypadá, že už je „upečeno“.

Již delší dobu se snažím prosadit myšlenku zavedení elektronického odbavovacího systému ve zlínské MHD. Pokusím se zde krátce seznámit čtenáře s přednostmi této investice. Elektronický odbavovací systém již v různé podobě využívá řada jiných veřejných dopravců (Zlín je poslední krajské město, kde není zavedený). Spočívá v možnosti nákupu jízdenky buď platební kartou nebo kartou vydanou dopravním podnikem, na kterou si cestující „dobije“ peněžní kredit. Dopravní společnost Zlín-Otrokovice, s.r.o. uvažuje o modelu, kdy by cestu bylo možné zaplatit přímo platební kartou. Hlavním argumentem, proč bychom se zavedením elektronického odbavovacího systému v MHD neměli váhat, je skutečnost, že Zlínský kraj spouští od příštího roku projekt integrované veřejné dopravy, kdy cestující budou pro cestování krajem využívat čipovou kartu. Pokud zůstaneme u „lístků“, pak bude obtížné propojit integrovanou krajskou dopravu se zlínskou a otrokovickou MHD. Když například pojede cestující z Lukova do Zlína a použije MHD, bude muset mít buď mít časový kupon nebo si musí koupit jízdenku na MHD. Po zavedení elektronického odbavení i v MHD cestující nemusí řešit nic  a oba dopravci si posléze vzájemně zúčtují část trasy, na které cestující využil MHD. Další výhodou také bude to, že systém automaticky zúčtuje nejvhodnější variantu – například pokud budu muset během dne víckrát využít MHD, elektronický systém vyhodnotí, že od určitého počtu cest se mi vyplatí celodenní tarif a strhne mi celodenní jízdné. Při nákupu jednotlivých jízdenek už zpětně nic zúčtovat nelze.

V době covidové je pochopitelné, že firmy i obce zvažují, zda budou mít finance na všechny zamýšlené projekty. Byla bych nerada, kdyby takto „do koše“ spadl i projekt na odbavovací systém. První etapa (možnost platby kartou v MHD) se odhaduje na 15 milionů, 2. etapa (navázání časových kupónů na platební kartu) se odhaduje na 3 miliony korun.  Přála bych si, abychom tento krok do budoucnosti pohodlnějšího cestování udělali i my.

(publikováno v Magazínu Zlín 11/2020)

V červenci vláda rozhodla, že podpoří dvěma miliardami z programu React-EU výstavbu cyklostezek. Tento program byl určen pro zmírnění dopadů koronaviru, nicméně podmínkou byl také požadavek, že minimálně 25% alokace peněz z tohoto programu přispěje k plnění cílů v oblasti klimatu. Proto bylo rozhodnutí nasměrovat peníze na budování cyklostezek logické a správné. Kromě ekologie tu máme hledisko zdravotní i podporu cestovního ruchu.

Máme říjen a vláda říká, že cyklostezky budovat nebude, ale peníze použije na šatny pro sportovce v obcích do 3000 obyvatel, což je prý nejlepší forma boje proti covidu. Šatna místo cyklostezky. Navíc pro šatny už byly již dříve vyčleněné 3 miliardy, teď k nim přibudou ještě 1,8 miliard určených na cyklostezky. Dává vám to smysl? Mně tedy ne.

Nejenom že jde vláda proti svému vlastnímu rozhodnutí, tak i jedná na poslední chvíli bez debaty se subjekty, které se problematikou dlouhodobě zabývají. Také jedná v rozporu s názorem Asociace krajů, které mají blíž k realitě v krajích a obcích než úředníci z Národní sportovní agentury.

A o to asi jde. S velkou pompou byla vytvořena Národní sportovní agentura. Teď jde zřejmě o to, nasměrovat peníze do této agentury, ber kde ber. Je nějaká studie, kolik šaten je v kolika obcích potřeba postavit a kolik by to mohlo stát? Je nějaká odborná analýza, proč je pro posílení zdraví občanů lepší budovat šatnu než cyklostezku? Proč se neřeší, že agentura dosud nerozdělila kvůli nezájmu žadatelů ani všechny peníze z dotace COVID-Sport, a tedy zda je opravdu nutné přesouvat miliardy odjinud.

Jsou to jen škatulata a přesuny peněz. Budeme mít šatny za pět miliard, které budou možná ještě dlouhou dobu zavřené kvůli omezení sportovních akcí, a naproti tomu si zavřeme dveře před možností podpořit za evropské peníze ekologickou mobilitu. I v době omezených sportovních akcí by díky novým cyklostezkám mohli lidé na chvíli na čerstvý vzduch na kole, mohli by jezdit po cyklostezce do práce a nechat auta doma.

Nový návrh bude projednávat Monitorovací výbor IROP dne 23. 10. 2020. Věřím, že se ozve více hlasů proti a zvítězí zdravý rozum.

Nedávno v médiích proběhla zpráva o výsledku srovnávacího výzkumu „Místo pro život“, který mapoval kvalitu života obyvatel všech krajů ČR. Zlínský kraj z něj vyšel velmi dobře – jako 5. nejlepší místo pro život. Zajímalo by mě tedy, proč už více než 10 let kraj trvale ztrácí své obyvatele.

Podle aktuálně zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za posledního půl roku ubylo ve Zlínském kraji 1224 obyvatel. O čem to vypovídá? Že i přes veškeré proklamace čelních představitelů kraje, jak se lidem v našem kraji žije dobře, se lidé stěhují do jiných míst České republiky a z jiných koutů republiky se do Zlínského kraje nikdo nehrne. Zlínský kraj prohrál jak ve statistice „přirozeného přírůstku“ – v kraji bylo o 523 více zemřelých než narozených, tak i ve statistice „přírůstek stěhování“ - z kraje se odstěhovalo o 701 obyvatel více, než se sem přistěhovalo. Hůře v této statistice dopadl jen Moravskoslezský a Ústecký kraj. Bohužel odliv obyvatel ze Zlínského kraje je trvalý jev. Zatímco nyní žije v kraji 581 331 obyvatel, před deseti lety měl kraj o 9030 obyvatel více. Jako by v průběhu deseti let zmizelo z kraje celé město, například Bystřice pod Hostýnem, nebo Luhačovice i s Vizovicemi.

Je to alarmující zjištění, a pokud tento trend nezastavíme, bude se jen zhoršovat. Méně obyvatel znamená nižší příjmy z daňových výnosů, také nižší investice do infrastruktury, menší pozornost vůči potřebám kraje z centrálního rozpočtu. Podle výzkumu „Místo pro život“ získal Zlínský kraj „body“ například za to, že se děti v základních školách netísní tolik, jako jinde. Můžeme to vnímat samozřejmě jako výhodu pro výuku dětí. Nebo také jako smutné potvrzení toho, že rodiny se usazují jinde než ve Zlínském kraji.

Je čas na změnu. Než nám z kraje zmizí další město…

Bedlivě sleduji, jaké podpory se dostává oblasti cestovního ruchu ze strany jednotlivých krajů. Dost se liší. Zatímco Moravskoslezský kraj se rozhodl tuto oblast „nakopnout“ masivními dotacemi, Zlínský jen opatrně přešlapává. Na severu Moravy můžete od září do konce října do 60 turistických cílů zcela zdarma. Vstupné, které by jinak návštěvníci uhradili ze své kapsy, bude kompenzovat kraj. Celkem Moravskoslezský kraj rozdělí 30 miliónů korun. Výše příspěvků se odvodí od tržeb za stejné období z minulého roku a tato částka bude navýšena ještě o 15 procent.

Zlínský kraj se k takto masivní podpoře neodhodlal. Zaměřil se na pouze na „lákání“ turistů drobnými marketingovými akcemi. Věděli jste například, že po celé prázdniny mohly děti zdarma do Muzea jihovýchodní Moravy a do Krajské galerie? V rámci akce „Zlínský kraj dětem na prázdniny“.

Nevím, jestli zrovna zlevnění vstupného do organizací spadající pod kraj, je podpora, kterou by si podnikatelé v oblasti cestovního ruchu představovali. Na druhou stranu spatřuji i slabiny i v modelu, který nyní realizují v sousedním kraji. Například jedním z podporovaných příjemců krajských financí je Stezka Valaška, na jejíž návštěvu se stojí fronty už od ukončení nouzového stavu. Během prázdnin sem mířily davy, a jsem si jistá, že v září a říjnu tomu nebude jinak. Je tedy otázka, zda podpora podobné turistické atrakce, která způsobuje „overturismus“ na Pustevnách, je to pravé ořechové.

Nezapomeňte se vydat na výlet, kamkoliv! 😉