Již druhým rokem působím v Majetkové komisi města Zlína, kde se zasazuji zejména o to, aby město co nejefektivněji využívalo veřejný prostor a staralo se o svůj majetek tak, aby byl k prospěchu všem občanům. V této souvislosti se ke mně dostává řada podnětů od občanů, kteří vnímají velmi citlivě, když ve svém okolí vidí, že někdo jiný zabírá veřejný prostor pro sebe na úkor ostatních občanů a na úkor pohodlí a bezpečí dalších obyvatel města. Při stavbě nikdo neřeší, že ráno po městském chodníku, kudy na stavbu vjíždí auta stavebních firem, musí děti chodit do školy a maminky se oprávněně bojí poslat děti samotné. Jiný stavitel zabere chodník a chodci musí kličkovat mezi auty. U rozestavěné budovy parkují v ulici auta stavebních firem „na blikačky“ dlouhé hodiny a vznikají tak nebezpečné situace při jejich objíždění. Občan oplotí plotem pozemek, který patří městu a zvětší si tak svůj soukromý prostor na úkor svých sousedů. Až neuvěřitelně působí také případ, kdy občan bez povolení zabral parkovací místo v centru Zlína a dokonce ho označil značkou zákaz parkování.
Je to nespravedlivé vůči občanům a firmám, kteří postupují řádně a žádají o povolení výpůjčky, nájmu či záboru pro své stavby nebo jiné úpravy pozemků a následně dodržují všechna stanovená pravidla. Tito občané a firmy jsou bohužel v nevýhodě oproti těm, kteří budují načerno a nelegálně nebo nastavená pravidla vědomě porušují. Domnívám se, že v této souvislosti je potřeba posílit roli města jako dohlížitele, a rovněž motivovat občany, aby měli důvěru upozornit na věci, které se jim ve svém okolí nelíbí. Například prostřednictvím podnětů v aplikaci Mobilní rozhlas. Je jasné, že ne každý občan má chuť a čas listovat ve vydaných usneseních a zjišťovat, jestli úpravy, které mu ztěžují život, jsou legální nebo nelegální. Klíčová je proto role města, které by mělo nastavená pravidla důsledně kontrolovat a tím vyslat jasný signál, že bychom všichni měli hrát podle pravidel.