Ve Zlínském kraji se vzdělávají podnikaví studenti (a studentky). Studentská společnost Funnycom z Obchodní akademie v Uherském Hradišti vytvořila vzdělávací hru „OUHA, to jsem nevěděl“, která učí děti (3–8 let) zábavnou formou správným návykům v oblastech slušného chování, dopravní výchovy, správného stravování, základů etikety a hygieny. Se svým projektem se dostala v dubnu do národního finále soutěže JA Studentská firma roku. Žáci obdrželi tři celostátní ocenění, první místo v kategorii Nejlepší lídr, druhá místa v kategoriích Prezentace a JA Alumni Activity.

Podnikavost a kreativita jsou oblasti, které Zlínský kraj podporuje prostřednictvím různých projektů. Jsou to zároveň cenné kompetence, jejichž rozvíjením učíme žáky využívat příležitosti, nápady a vytvářet hodnoty pro ostatní. Je skvělé, že se studenti rozhodli pro téma etikety, zdvořilosti a úcty v předškolním věku. Děti se již v raném období učí uznávat základní morální hodnoty. Dnes již víme, že mezi životem založeným na hodnotách a pocitem štěstí existuje vzájemná souvislost..

Celému týmu z Obchodní akademie z Uherského Hradiště blahopřeji!

Pokud si chcete hru zakoupit pro svoji rodinu, do mateřské školy nebo školní družiny, můžete tak učinit do konce června přes e-shop na webových stránkách Funnycom. Cena jedné hry (tj. 100 herních karet, dřevěná krabice a pravidla hry) je 399 Kč.

Před časem jsem informovala o napínavém thrilleru, kdy se v příběhu plném zvratů a zápletek rozhodovalo o tom, kam budou nasměrovány miliardy, které Evropská unie umožní České republice čerpat v rámci programu na zmírnění dopadů koronaviru. V červenci vláda schválila, že 2 miliardy z tohoto programu půjdou na cyklomobilitu. V říjnu bylo vše jinak, vláda přišla s nápadem dát tyto peníze na šatny pro sportovce v malých městech, což vzbudilo velkou nevoli jak Asociace krajů tak řady zájmových skupin a sdružení, o čemž jsem psala zde.  Zdálo se, že  tlak pomohl – o přesunu miliard se na Monitorovacím výboru nehlasovalo a všeobecně panovalo očekávání, že na dalším jednání výboru dojde ke schválení programu i s vyčleněním 2 miliard pro výzvy na budování cyklostezek.

To bychom ale nemohli být v České republice, aby to nebylo nakonec jinak. Ke všeobecnému překvapení byla 14. ledna schválena takzvaná „podstatná revize“ programu, kde sice zmizely kabiny pro sportovce, ale bohužel cyklopodpora v programu nefiguruje vůbec. Program podporuje pouze tyto oblasti: zdravotnictví, integrovaný záchranný systém a sociální infrastruktura.

A jak to bude s požadavkem EU, aby 25% alokace peněz z tohoto programu přispělo k plnění cílů v oblasti klimatu, které by cyklomobilita pomohla podpořit? To bude možná v dalším pokračování tohoto thrilleru, třeba s názvem „Sankce a krácení dotací“.

Zuzana Fišerová je od listopadu 2020 novou radní pro oblast kultury a školství Zlínského kraje. Před vstupem do politiky pracovala jako ekonomka a vysokoškolská pedagožka. Má dvě děti, ráda cestuje, sportuje, miluje běžkování, běh a horské kolo.

Paní Fišerová, můžete stručně popsat cestu za kariérou radní Zlínského kraje pro oblast školství?

Celoživotně jsem člověk, který je aktivní, zajímá se o veřejné dění. Snažila jsem se některé věci ve Zlíně změnit, což mě dovedlo v komunálních volbách na kandidátku Pirátů. Začala jsem takzvaně odspodu, v komunálních volbách mě lidé překvapivě vykroužkovali a díky mé zastupitelské práci jsem později získala důvěru Pirátů pro kandidaturu v krajských volbách, posléze jsem získala také důvěru od voličů.  Toho si velmi vážím. Mám na starosti školství a kulturu, což jsou oblasti, které jsou úzce provázané, obojí souvisí s vzdělaností, obojí posouvá společnost kupředu. Školství je podle mého názoru nejdůležitější oblast, kterou na krajské úrovni řešíme. Je to investice do budoucnosti..

Jaké je vaše hlavní motto, vize pro tuto oblast? A co byste ráda zlepšila na školství ve Zlínském kraji?

Moje moto je: Vzdělání osvobozuje. Se vzdělaným člověkem se hůře manipuluje.

Domnívám se, že školy ve Zlínském kraji jsou na vysoké úrovni, což potvrzují závěry České školní inspekce, srovnávací testy, ale i úspěšnost studentů u přijímacích zkoušek na VŠ. Spíše bych tedy do tohoto fungujícího modelu přidala některé své vize, které částečně vychází z mých zkušeností s finským školstvím. To dává důraz na vekou míru samostatnosti studentů, jak při sestavování jejich studijních programu, ta se hodně angažují při mimostudijních aktivitách. To samozřejmě vyžaduje vytvoření podmínek a vzájemný respekt mezi studentem a učitelem a také určitou míru svobody. Finové vnímají vzdělání jako celoživotní záležitost, což je i můj názor. Také kladou velký důraz na sport a zdravý životní styl, i z toho bych si ráda vzala inspiraci.

Na co se nejvíce těšíte v nové pozici?

Nejvíce jsem se těšila na vzájemná setkání lidí, kteří v této oblasti působí, ať už to jsou ředitelé škol, učitelé, studenti, rodiče, vychovatelé, kariérní poradci, a řada dalších lidí. Právě vzájemná interakce a předávání zkušeností je podle mého názoru podstata školství. Bohužel současná situace to neumožňuje. Teď osobní přístup nahrazuje počítač. I to je nějaká zkušenost, která nás posouvá kupředu v oblasti komunikace na dálku. Každopádně budu ráda, až se budeme moci setkávat osobně.

Na co budete klást důraz při řízení školství, jaký styl manažerského řízení vyznáváte?

Já nemám ambice věci direktivně řídit, ale mám chuť některé věci měnit. Proto jsem v politice. Ráda se nechávám inspirovat, ráda přijímám nové podněty a netrvám na svém, pokud někdo má lepší nápad. Z toho vychází můj styl řízení. Rozhodně nejsem direktivní typ, ale umím si prosadit svou, pokud dojdu k přesvědčení, že můj názor je lepší.  Ráda vymýšlím věci v týmu a dobře se mi spolupracuje s těmi, kdo mají přirozenou autoritu a umí přijmout jiný názor.

Co podle Vašeho názoru v současné době školy nejvíce tíží? Jaké jsou dopady koronakrize na školství ve Zlínském kraji?

Obecně podle mého názoru školy tíží přebytek byrokracie, což ale není problém jen školství. Také mi vadí určitá nekoncepčnost, kdy v jednom roce se něco vymyslí, v tom dalším ruší, to je ale spíše záležitost celostátní. Jakákoliv změna v systému se dotkne konkrétních lidí, školáků ve třídách, studentů i rodičů.

Dopady koronakrize na školství ve Zlínském kraji jsou vesměs podobné jako v ostatních krajích. Školy se musely přizpůsobit distanční výuce. Pozitivní je, že už před zavřením škol došlo k prozíravému kroku, kdy byly školy vybaveny výpočetní technikou, která jim v době koronakrize pomohla přejít do distančního vzdělávání. Zlínský kraj také velmi rychle zareagoval nabídkou podpory distančního vzdělávání ve středních školách v rámci terénního DigiCovid týmu projektu KAP.

Je podle vás profese pedagoga náročná. Co by pedagogové potřebovali ke své podpoře a rozvoji?

Myslím, že je to náročná profese. Já sama mám zkušenost z obou stran katedry, jako student i jako pedagog. Coby student jsem měla možnost strávit jeden rok na finské škole, což pro mě bylo velmi obohacující a inspirativní. Finský školní systém se často dává jako vzor a já s tím souhlasím. Coby učitel na vysoké škole znám ten pocit, kdy musíte zaujmout několik desítek studentů, těm méně vnímavým vysvětlit alespoň základy a zároveň u těch, kteří se o dané téma zajímají, dát podněty k tomu, abyste v nich probudili zájem o váš předmět. Každý, kdo někdy v životě stál před studenty, ví, že tohle povolání se nedá ošidit. Proto je podle mého názoru nejdůležitější práce s motivací pedagogů, což souvisí s podporou dobrých a kvalitních učitelů, s podporou osobního rozvoje pedagogů.  Osobně bych kladla důraz na sdílení zkušeností a snížení byrokracie.

Co můžete udělat na pozici radní pro školství pro to, aby naše děti vyrůstaly ve zdravém kraji?

Máte pravdu, že velkou motivací pro moji činnost v politice je moje rodina. Zlínský kraj mám ráda a přála bych si, aby zde zůstaly i moje děti. Bohužel kraj se dlouhodobě potýká s úbytkem obyvatel. Lidé z jiných krajů se sem nestěhují a mladí lidé po vyučení či dokončení studia odchází. To je reálný problém, který bychom měli řešit. Myslím, že problémem není krajské školství, které je dlouhodobě na vysoké úrovni. Problémem je, aby kraj mladé lidi udržel a zůstal pro ně atraktivní i v jejich dospělosti. Na tomto chci spolupracovat s univerzitami a podniky i s kolegy v rámci koalice.

Paní Fišerová, jak odpočíváte? Jaké jsou vaše koníčky?

Ráda běžkuji, běhám a jezdím na kole, zároveň mě potkáte i na výstavách, v divadle nebo s knížkou. Ráda cestuji a ráda chodím po horách. Asi nepřekvapí, že moje srdcová záležitost jsou severské země. Každému mladému člověku bych přála, aby mohl studovat v zahraničí a otevřít si tak pohled na svět i na svou zemi.

Děkuji vám za rozhovor.

zdroj: https://www.zkola.cz/vzdelani-osvobozuje-zuzana-fiserova/

Před časem jsem zde psala o tom, jak vláda potichu a narychlo přesunula peníze na podporu výstavby cyklostezek z programu React-EU. Namísto podpory ekologické mobility rozhodla v půlce října, že 1,8 miliard použije na stavbu šaten pro sportovce v malých obcích. Bez veřejné debaty, bez odborné analýzy, bez zjištění názoru obcí či krajů. Za 9 dnů od vládního rozhodnutí (23.10.) se měl vládní návrh schválit Monitorovacím výborem programu, v takovém případě by cyklostezky byly z podpory definitivně vyřazeny a na šatny v malých obcích se plánovalo prostavět 4 mld (!) korun.

„Snad se ozve více hlasů proti a zvítězí zdravý rozum“, psala jsem v závěru svého komentáře. A vida, zdravý rozum nebo spíše strach z veřejné kritiky a mediálního tlaku, zapůsobil. Cyklostezky dostaly znovu šanci! Nebylo to ovšem jednoduché. V průběhu těch krátkých devíti dnů se museli zaktivovat všichni, kteří nesouhlasili s vládním rozhodnutím. To jsem nebyla jen já, ale například i pražský primátor Zdeněk Hřib, Asociace krajů ČR nebo také aktivní senioři a řada dalších.

Premiér Andrej Babiš byl vyzván dopisem, aby vláda sporné rozhodnutí změnila a podporu výstavby cyklostezek znovu zařadila do programu. Nakonec se tedy 23.10. nehlasovalo, a premiér následně dopisem přislíbil, že 1,8 mld. by se mělo vrátit do programu na podporu cyklodopravy. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že došlo ke zbytečnému zdržení.

Pokud by vláda včas zjistila názor krajů, obcí či odborných skupin, mohla si ušetřit několikaměsíční zdržení a na místo toho se mohla připravovat výzva pro čerpání dotací. Nyní si musíme počkat, až Ministerstvo pro místní rozvoj znovu zapracuje podmínky pro cyklodopravu do návrhu a tento návrh bude pak schválen Monitorovacím výborem IROP. Přesto jsem ráda, že se společnými silami podařilo zvrátit jeden velký nesmysl.

Mějme oči otevřené a nebojme se veřejně upozornit na problém, i když to vypadá, že už je „upečeno“.

Již delší dobu se snažím prosadit myšlenku zavedení elektronického odbavovacího systému ve zlínské MHD. Pokusím se zde krátce seznámit čtenáře s přednostmi této investice. Elektronický odbavovací systém již v různé podobě využívá řada jiných veřejných dopravců (Zlín je poslední krajské město, kde není zavedený). Spočívá v možnosti nákupu jízdenky buď platební kartou nebo kartou vydanou dopravním podnikem, na kterou si cestující „dobije“ peněžní kredit. Dopravní společnost Zlín-Otrokovice, s.r.o. uvažuje o modelu, kdy by cestu bylo možné zaplatit přímo platební kartou. Hlavním argumentem, proč bychom se zavedením elektronického odbavovacího systému v MHD neměli váhat, je skutečnost, že Zlínský kraj spouští od příštího roku projekt integrované veřejné dopravy, kdy cestující budou pro cestování krajem využívat čipovou kartu. Pokud zůstaneme u „lístků“, pak bude obtížné propojit integrovanou krajskou dopravu se zlínskou a otrokovickou MHD. Když například pojede cestující z Lukova do Zlína a použije MHD, bude muset mít buď mít časový kupon nebo si musí koupit jízdenku na MHD. Po zavedení elektronického odbavení i v MHD cestující nemusí řešit nic  a oba dopravci si posléze vzájemně zúčtují část trasy, na které cestující využil MHD. Další výhodou také bude to, že systém automaticky zúčtuje nejvhodnější variantu – například pokud budu muset během dne víckrát využít MHD, elektronický systém vyhodnotí, že od určitého počtu cest se mi vyplatí celodenní tarif a strhne mi celodenní jízdné. Při nákupu jednotlivých jízdenek už zpětně nic zúčtovat nelze.

V době covidové je pochopitelné, že firmy i obce zvažují, zda budou mít finance na všechny zamýšlené projekty. Byla bych nerada, kdyby takto „do koše“ spadl i projekt na odbavovací systém. První etapa (možnost platby kartou v MHD) se odhaduje na 15 milionů, 2. etapa (navázání časových kupónů na platební kartu) se odhaduje na 3 miliony korun.  Přála bych si, abychom tento krok do budoucnosti pohodlnějšího cestování udělali i my.

(publikováno v Magazínu Zlín 11/2020)

Již druhým rokem působím v Majetkové komisi města Zlína, kde se zasazuji zejména o to, aby město co nejefektivněji využívalo veřejný prostor a staralo se o svůj majetek tak, aby byl k prospěchu všem občanům. V této souvislosti se ke mně dostává řada podnětů od občanů, kteří vnímají velmi citlivě, když ve svém okolí vidí, že někdo jiný zabírá veřejný prostor pro sebe na úkor ostatních občanů a na úkor pohodlí a bezpečí dalších obyvatel města. Při stavbě nikdo neřeší, že ráno po městském chodníku, kudy na stavbu vjíždí auta stavebních firem, musí děti chodit do školy a maminky se oprávněně bojí poslat děti samotné. Jiný stavitel zabere chodník a chodci musí kličkovat mezi auty. U rozestavěné budovy parkují v ulici auta stavebních firem „na blikačky“ dlouhé hodiny a vznikají tak nebezpečné situace při jejich objíždění.  Občan oplotí plotem pozemek, který patří městu a zvětší si tak svůj soukromý prostor na úkor svých sousedů. Až neuvěřitelně působí také případ, kdy občan bez povolení zabral parkovací místo v centru Zlína a dokonce ho označil značkou zákaz parkování. 

Je to nespravedlivé vůči občanům a firmám, kteří postupují řádně a žádají o povolení výpůjčky, nájmu či záboru pro své stavby nebo jiné úpravy pozemků a následně dodržují všechna stanovená pravidla. Tito občané a firmy jsou bohužel v nevýhodě oproti těm, kteří budují načerno a nelegálně nebo nastavená pravidla vědomě porušují.  Domnívám se, že v této souvislosti je potřeba posílit roli města jako dohlížitele, a rovněž motivovat občany, aby měli důvěru upozornit na věci, které se jim ve svém okolí nelíbí. Například prostřednictvím podnětů v aplikaci Mobilní rozhlas. Je jasné, že ne každý občan má chuť a čas listovat ve vydaných usneseních a zjišťovat, jestli úpravy, které mu ztěžují život, jsou legální nebo nelegální. Klíčová je proto role města, které by mělo nastavená pravidla důsledně kontrolovat a tím vyslat jasný signál, že bychom všichni měli hrát podle pravidel.

V červenci vláda rozhodla, že podpoří dvěma miliardami z programu React-EU výstavbu cyklostezek. Tento program byl určen pro zmírnění dopadů koronaviru, nicméně podmínkou byl také požadavek, že minimálně 25% alokace peněz z tohoto programu přispěje k plnění cílů v oblasti klimatu. Proto bylo rozhodnutí nasměrovat peníze na budování cyklostezek logické a správné. Kromě ekologie tu máme hledisko zdravotní i podporu cestovního ruchu.

Máme říjen a vláda říká, že cyklostezky budovat nebude, ale peníze použije na šatny pro sportovce v obcích do 3000 obyvatel, což je prý nejlepší forma boje proti covidu. Šatna místo cyklostezky. Navíc pro šatny už byly již dříve vyčleněné 3 miliardy, teď k nim přibudou ještě 1,8 miliard určených na cyklostezky. Dává vám to smysl? Mně tedy ne.

Nejenom že jde vláda proti svému vlastnímu rozhodnutí, tak i jedná na poslední chvíli bez debaty se subjekty, které se problematikou dlouhodobě zabývají. Také jedná v rozporu s názorem Asociace krajů, které mají blíž k realitě v krajích a obcích než úředníci z Národní sportovní agentury.

A o to asi jde. S velkou pompou byla vytvořena Národní sportovní agentura. Teď jde zřejmě o to, nasměrovat peníze do této agentury, ber kde ber. Je nějaká studie, kolik šaten je v kolika obcích potřeba postavit a kolik by to mohlo stát? Je nějaká odborná analýza, proč je pro posílení zdraví občanů lepší budovat šatnu než cyklostezku? Proč se neřeší, že agentura dosud nerozdělila kvůli nezájmu žadatelů ani všechny peníze z dotace COVID-Sport, a tedy zda je opravdu nutné přesouvat miliardy odjinud.

Jsou to jen škatulata a přesuny peněz. Budeme mít šatny za pět miliard, které budou možná ještě dlouhou dobu zavřené kvůli omezení sportovních akcí, a naproti tomu si zavřeme dveře před možností podpořit za evropské peníze ekologickou mobilitu. I v době omezených sportovních akcí by díky novým cyklostezkám mohli lidé na chvíli na čerstvý vzduch na kole, mohli by jezdit po cyklostezce do práce a nechat auta doma.

Nový návrh bude projednávat Monitorovací výbor IROP dne 23. 10. 2020. Věřím, že se ozve více hlasů proti a zvítězí zdravý rozum.

Nedávno v médiích proběhla zpráva o výsledku srovnávacího výzkumu „Místo pro život“, který mapoval kvalitu života obyvatel všech krajů ČR. Zlínský kraj z něj vyšel velmi dobře – jako 5. nejlepší místo pro život. Zajímalo by mě tedy, proč už více než 10 let kraj trvale ztrácí své obyvatele.

Podle aktuálně zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za posledního půl roku ubylo ve Zlínském kraji 1224 obyvatel. O čem to vypovídá? Že i přes veškeré proklamace čelních představitelů kraje, jak se lidem v našem kraji žije dobře, se lidé stěhují do jiných míst České republiky a z jiných koutů republiky se do Zlínského kraje nikdo nehrne. Zlínský kraj prohrál jak ve statistice „přirozeného přírůstku“ – v kraji bylo o 523 více zemřelých než narozených, tak i ve statistice „přírůstek stěhování“ - z kraje se odstěhovalo o 701 obyvatel více, než se sem přistěhovalo. Hůře v této statistice dopadl jen Moravskoslezský a Ústecký kraj. Bohužel odliv obyvatel ze Zlínského kraje je trvalý jev. Zatímco nyní žije v kraji 581 331 obyvatel, před deseti lety měl kraj o 9030 obyvatel více. Jako by v průběhu deseti let zmizelo z kraje celé město, například Bystřice pod Hostýnem, nebo Luhačovice i s Vizovicemi.

Je to alarmující zjištění, a pokud tento trend nezastavíme, bude se jen zhoršovat. Méně obyvatel znamená nižší příjmy z daňových výnosů, také nižší investice do infrastruktury, menší pozornost vůči potřebám kraje z centrálního rozpočtu. Podle výzkumu „Místo pro život“ získal Zlínský kraj „body“ například za to, že se děti v základních školách netísní tolik, jako jinde. Můžeme to vnímat samozřejmě jako výhodu pro výuku dětí. Nebo také jako smutné potvrzení toho, že rodiny se usazují jinde než ve Zlínském kraji.

Je čas na změnu. Než nám z kraje zmizí další město…

Bedlivě sleduji, jaké podpory se dostává oblasti cestovního ruchu ze strany jednotlivých krajů. Dost se liší. Zatímco Moravskoslezský kraj se rozhodl tuto oblast „nakopnout“ masivními dotacemi, Zlínský jen opatrně přešlapává. Na severu Moravy můžete od září do konce října do 60 turistických cílů zcela zdarma. Vstupné, které by jinak návštěvníci uhradili ze své kapsy, bude kompenzovat kraj. Celkem Moravskoslezský kraj rozdělí 30 miliónů korun. Výše příspěvků se odvodí od tržeb za stejné období z minulého roku a tato částka bude navýšena ještě o 15 procent.

Zlínský kraj se k takto masivní podpoře neodhodlal. Zaměřil se na pouze na „lákání“ turistů drobnými marketingovými akcemi. Věděli jste například, že po celé prázdniny mohly děti zdarma do Muzea jihovýchodní Moravy a do Krajské galerie? V rámci akce „Zlínský kraj dětem na prázdniny“.

Nevím, jestli zrovna zlevnění vstupného do organizací spadající pod kraj, je podpora, kterou by si podnikatelé v oblasti cestovního ruchu představovali. Na druhou stranu spatřuji i slabiny i v modelu, který nyní realizují v sousedním kraji. Například jedním z podporovaných příjemců krajských financí je Stezka Valaška, na jejíž návštěvu se stojí fronty už od ukončení nouzového stavu. Během prázdnin sem mířily davy, a jsem si jistá, že v září a říjnu tomu nebude jinak. Je tedy otázka, zda podpora podobné turistické atrakce, která způsobuje „overturismus“ na Pustevnách, je to pravé ořechové.

Nezapomeňte se vydat na výlet, kamkoliv! 😉